Převzato z hokej.cz

Druholigová Příbram se před letošní sezonou rozhodla změnit klubový název i vizuální identitu. O ambicích Středočechů se v rozhovoru rozpovídal prezident klubu Petr Vinš.

V závěru týdne vás v Příbrami čeká trojzápas reprezentační osmnáctky proti Rusku. Jak se těšíte?

Pro nás je skvělé, že můžeme takovou akci pořádat. Organizovali jsme to v Příbrami už před nějakou dobou, tedy s výjimkou covidového roku. Náš stadion může takové akce hostit, potřebné zázemí tu máme, měli jsme tu i přátelská utkání mužské reprezentace, takže jsme rádi, že jsme ve spolupráci se svazem tuto tradici obnovili. Z hlediska juniorského hokeje jsou osmnáctky velmi prestižní záležitost, objeví se tu celá řada skautů z NHL, KHL nebo třeba i extraligy. Je to takový rychlý hokej, proto bychom chtěli tímto diváky pozvat, aby se do Příbrami přišli na reprezentační osmnáctku podívat. Je to jediná akce v tuzemsku pro tuto kategorii mimo Hlinka Gretzky Cupu.

Vy sám se předpokládám zajdete mrknout.
Určitě! S naším sekretářem a zlatou duší klubu, Luckou Plavcovou, si vždy říkáme, že by bylo krásné, kdyby si člověk mohl jen koupit lístek a jít se podívat, ale samozřejmě, že pro nás z klubu je to i určitá práce s organizací navíc. Na druhou stranu si myslím, že osmnáctky už u nás máme celkem zaběhnuté a Příbram si zaslouží, aby se tady čas od času akce takového formátu konala. Hokejový klub město dobře reprezentuje ve druhé lize a město Příbram se zase dobře stará o zimní stadion, takže taková akce by tu čas od času být měla.

Taky jde o prestiž, ne?
To též. My se to v Příbrami snažíme dělat dobře už od mládeže, soustředíme se na výchovu trenérů a tak dále. Ale myslím, že i druhá liga má svou úroveň. Sice je v očích veřejnosti vnímána jako poloprofesionální, ale například nejlepší dva čeští střelci posledního mistrovství světa dvacítek – Přikryl a Lang – hráli do té doby druhou ligu za Klatovy, takže ta soutěž svou kvalitu má. My jsme navíc jedním ze zakládajících členů Asociace druholigových klubů, která by měla soutěž ještě víc zprofesionalizovat a zviditelnit.

Mimochodem, v Příbrami jste letos založili defacto nový klub HC Baník Příbram s.r.o. Proč?
Jde o efektivnější hospodaření se sponzorskými penězi. Kraj hrajete třeba za půl milionu, druhou ligu pak například za čtyři až pět milionů a první minimálně za patnáct milionů. Dřív v zapsaném spolku jsme museli část peněz, které jsme si sehnali formou sponzorských darů, odvádět na dani z příjmu, něco jsme museli odvádět také městu za reklamu na zimáku, přičemž rázem nám zbylo jen nějakých sedmdesát procent ze sponzorské částky, kterou jsme si sami sehnali. Ta přitom není výnosem jakékoli naší činnosti. Takže z tohoto důvodu jsme založili s.r.o., abychom takovou daň odvádět nemuseli, to byl prvotní důvod.

A druhotný důvod?
Bereme to jako návrat k tradici. Když jsme začali hrát druhou ligu, automaticky jste nás ve svých článcích nazývali Baníkem Příbram, přestože jsme se tak nejmenovali. Na druhou stranu vnímáme, že tenhle název k Příbrami historicky patří, takže jsme si řekli, že se k němu vrátíme i oficiálně.

Přesně tak, i to vnímáme jako návrat k tradici. Před sezonou jsme fanouškům dali na výběr ze dvou variant a tu vítěznou jsme začali používat. Příbram je historicky hornické město, i když dnes se tu už netěží, ale my jsme chtěli, aby z toho to nové logo vycházelo a obsahovalo ta kýžená „kladívka“.

Když už jste zmínil finanční náročnost druhé ligy, jak vám s rozpočtem zahýbal covid?
Finance mám u nás v klubu na starosti já a Honza Dörfl. O sport se stará Míra Bláha s podporou Pavla Marka, Honzy Tlačila a dalších. Nesmím ale hlavně zapomenout na našeho marketingového ředitele Romana Kantora, který shání právě peníze od sponzorů. Všichni členové správní rady se tak snaží podporovat ekonomickou stabilitu klubu. Postcovidový rok samozřejmě není jednoduchý, někteří sponzoři zůstali, jiní odpadli, situace s dotacemi také není příliš růžová. Nám pomáhá i nově uzavřená spolupráce s extraligovým Mountfieldem, v rámci které také přichází určité finanční plnění. Myslím, že máme vytvořený plán na rozumné ufinancování sezony.

To nás samozřejmě těší, chceme hrát o ty nejvyšší příčky a naším jednoznačným záměrem je postup do play off. Na druhou stranu bych to zatím nepřeceňoval, jde teprve o začátek soutěže, přičemž soutěž se nějakým způsobem vždycky vyvíjí. Čeká nás ještě spousta těžkých zápasů. Do play off je ještě daleko.

Výhra na hřišti Tábora, který je asi největším favoritem skupiny vás ale musela potěšit, ne?
Jasně, že jo. Ještě navíc, jak jste říkal i vy, byla to výhra venku. O to cennější je. Na druhou stranu jsme prohráli poměrně vysokým rozdílem v Písku, takže tam máme lepší i horší zápasy. Myslím každopádně, že nálada v týmu je dobrá.

A co Michal Dragoun a Ladislav Gengel? Do soutěžních klání zatím ani jeden z těchto bardů nezasáhl.
Myslím, že můžu říct, že u Michala Dragouna už je ta záležitost pravděpodobně uzavřená. Michal se dal na dráhu trenéra mládeže v našem klubu. U Ládi Gengela řekněme, že je ta situace ještě otevřená a uvidíme, jak dopadne.

Pokud by vám ani jeden z výše zmíněných už nepomáhal, možná by to chtělo někoho zkušeného do útoku přivést, co?
Je jasné, že každý mladý tým vždycky potřebuje někoho zkušeného, ale máme tu třeba Zdenka Kutláka. My se takové variantě nebráníme, ale ne za každou cenu. Filozofií klubu je stavět to na mladých a perspektivních hráčích. Hlavně si chceme svoje hráče i sami vychovávat. Případné další posílení však nikdy nelze vyloučit.

Mluvíte o vlastních odchovancích, kdy by se v týmu měli začít objevovat?
První v týmu už máme. Ať je to Tomáš Furch, Petr Sirotek nebo Ondra Vinš, koneckonců Marcel Hlaváček je už také příbramský. Další dva junioři s áčkem trénují. Ale i odchovanec si místo v týmu musí zasloužit. Nikdo ho u nás zadarmo nedostane, takže faktor výkonnosti bude vždycky rozhodovat. Zároveň tu máme spolupráci s extraligovým Mountfieldem a prvoligovým Kolínem. Z obou klubů jsou tu již mladí hráči, kterým pomáháme se prosadit do seniorského hokeje. Myslím, že tahle spolupráce je prospěšná pro všechny strany.

Hokej děláte v Příbrami dobře – od základů. To by mohla být ideální cesta do vyšší soutěže.
Víte co, strom vždycky roste odspodu. Tahle se k tomu snažíme přistupovat. Vyšší soutěži bychom se do budoucna nebránili, ale je to všechno běh na dlouhou trať, takže uvidíme, jaký vývoj to bude mít. Musí se sejít více faktorů, aby všechno klaplo.

Stavy v mládeži vám prý každopádně rostou.
Děláme nábory, každý rok se nám přihlásí zhruba třicet až padesát dětí, což je hezké číslo. Poprvé jsme nahlásili ročníkové žákovské soutěže, dorost se přitom snaží bojovat o lepší soutěž. Podle budoucího rozdělení svazu, které začne platit příští rok, by to měla být druhá liga dorostu. Tohle by nám mohlo pomoci v tom, aby se z Příbrami do budoucna stalo jakési regionální centrum, kam budou chodit mladí hokejisté. Zároveň bych chtěl zmínit, že jsme zklamáni z historické administrace obnovení druhé soutěže juniorů, protože jsme žili v domnění, že jsme si ji v postupové soutěži vybojovali, ale nakonec vše dopadlo jinak. Pak se samozřejmě těžko zabraňuje tomu, aby vám mladí hráči odcházeli do vyšších soutěží a vy jste budoval ten strom nebo pyramidu vlastních odchovanců.

Štve vás to?
Na jednu stranu to dokážu pochopit. Dokážu pochopit, že v kategorii dorostu nebo juniorů chtějí hrát co nejvyšší soutěž, i když se pak třeba vrací zpět k nám do druhé ligy. Štve mě ale, když nám odcházejí děti do větších klubů ještě ze žákovských kategorií. Když to vidím, tak mě to hodně mrzí.

To je vizitka možná až příliš ambiciózních rodičů, ne?
Souhlasím, dítě ještě kolikrát ani neví, jestli ho hokej bude v budoucnu bavit, a rodiče už ho vidí někde v extralize nebo NHL. Jak říkám, mě to mrzí. Tady u nás v Příbrami se snažíme dbát na dobrou trenérskou základnu a skvělé zázemí, chceme tu mít kvalitní trenéry, kteří děti něco naučí. Věřím, že se nám to daří a že se nám to bude dařit i dál.