Dáváme si za cíl vychovat chytrého hokejistu, sportovce k tomu v našich mládežnických programech se snažíme přizpůsobit, jak tréninkové jednotky navazující na školní sportovní třídy s cílem ,aby dítě i v pozdějším věku bylo v 16 hodin doma a mělo čas na ostatní aktivity k tomu se připojují příměstské tábory v době prázdninového volna, model suché letní přípravy v kombinaci s ledem tzv finský model, hokejová střelnice, kterou jsme vybudovali ne z rozpočtu, ale díky snaze některých lidí a která je k dispozici dětem i ve svém volném čase, tak aby se nám podařilo vychovat hráče do vyšších pater hokeje nebo do našeho A týmu, kterému se mimořádně daří. Ten sport, pohyb a partu lidí, těm dětem nikdo doživotně nevezme.

Karle, co říkáte na práci s mládeží u příbramského hokeje? Myslíte si,
že je sport u mládeže důležitý?

Já si myslím, že sport je hodně důležitý pro mládež a vlastně pro
každého. Práce příbramských trenérů se mi moc líbí, nepřestává mě
příjemně překvapovat. Děti se na trénink těší, hokej je pro ně zábavou,
ale zároveň mají i respekt a vytváří si smysl pro povinnost. To, že to
jde takto ruku v ruce nenásilně a harmonicky, je především zásluhou
vedení kabiny, řekl bych.

Jaký máte vlastně vztah k hokeji a ke sportu obecně?

Já obdivuji každý sport a hokej mám moc rád. Snoubí se v něm šikovnost,
rychlost a inteligence a taky přednosti společné i s jinými kolektivními
sporty. Ještě raději ho mám teď, když se dívám, jak hraje syn.

Jak se Vám líbil program příměstského tábora HC Příbram?

Příměstský tábor nás pro hokej v Příbrami získal už před rokem. Karlík
byl opravdu nadšený, moc ho to bavilo, program byl pestrý, výborně
připravený. Obdivoval jsem, jak vydrží celodenní fyzickou zátěž aniž si
ji tak úplně uvědomuje právě díky šikovné skladbě programu a díky
přístupu trenérů. Letos to bylo snad ještě lepší.

Co říkáte na příbramské trenéry, kteří u nás působí?

Můžu mluvit jen o těch, které znám, které vídám při tréninkách. Každý je
trochu jiný a dohromady tvoří tým, který děti rozvíjí, vede, učí,
vychovává. Zejména z našeho hlavního trenéra jsem někdy až dojatý, jak
dokáže každé dítě vnímat individuálně, vycítí, čím ho podpoří, co
potřebuje, aby se zlepšilo. Zároveň u dětí vytváří a posiluje solidaritu
a smysl pro kolektiv. Děti z něj mají zdravý respekt, přestože ho
vnímají jako kamaráda. Tréninky jsou hezky připravené, vše se zdá snadné
a přirozené, což je, myslím si, zásluhou velkého nadání a lásky k
trenérské práci.