Rozhovor převzat z webu www.mountfieldhk.cz

Michal Dragoun během své bohaté kariéry oblékal mimo jiné dresy Sparty, Ústí nad Labem, Kladna nebo Hradce Králové. V barvách Mountfieldu naskočil do čtyř sezón, kde pomohl k doposud nejlepšímu výsledku – 3. místu, zahrál si Spengler Cup a v sezóně 2019/20 nechyběl u tažení do finále Ligy mistrů. Nyní ho čeká nová kapitola. V osmatřiceti letech se totiž rozhodl ukončit profesionální hráčskou kariéru. V té následující bude své zkušenosti předávat hokejistům v partnerské Příbrami. Jakou kategorii má na starost a jaký byl jeho návrat do Hradce Králové?

Michale, hráčská kariéra je u konce, ta trenérská na samém počátku. Změnilo se u vás něco?
V osobním životě se nic nezměnilo. Pořád mám stejnou manželku, děti a žiju rodinný život (usmívá se). S mojí hokejovou kariérou je to tak, že jsem ji na té top úrovni vloni v listopadu ukončil. Uvidíme, jestli ještě najdu chuť na restart, ale v tuto chvíli už v Příbrami nepokračuji. Věnuji se jen trénování, mám na starosti dvě kategorie. Konkrétně se jedná o mladší žáky a jako asistent trénuji první třídu.

Co říkáte na vytvořenou spolupráci mezi Hradcem, Kolínem a Příbramí – týmy hrajícími tři nejvyšší české soutěže?
Myslím si, že pro všechny to může být super. Když budu čerpat ze zkušenosti tréninku v Hradci, tak kluci z Příbrami uvidí, jak se tady trénuje a mohou se zlepšovat. Ve spolupráci máme domluvené také turnaje, takže v tomto směru jsem za spolupráci moc rád. Pro naše kluky je super, když vidí extraligový tým a mohou s ním změřit síly. U dospělé kategorie je zase výhodou, že ti, kdo se nedostanou do sestavy v Hradci nebo Kolíně, můžou sbírat herní praxi v Příbrami.

Je pro vás výhodou, že Příbram spolupracuje zrovna s Mountfieldem, který jste detailně poznal z dob hráčského působení?
Samozřejmě. O to mám větší radost. Sice je to o trošičku dál, ale už jen z toho důvodu, že v Hradci znám spoustu lidí, se sem velmi rád vracím.

Jaký byl návrat pod Bílou věž? Pozdravil jste se tady se spoustou lidí, s hráči prohodil pár slov…
Věděl jsem to už pár dní předem, že pojedeme do Hradce. S pár lidmi jsem se spojil, aby věděli, že se tady ukážu. Viděli jsme se v kabině, s dalšími před stadionem. Několik lidí mě pozdravilo a divilo se, co tu dělám. Potěšilo mě, jak si mě pamatují z dřívějšího působení. Je to pro mě krásná vzpomínka.

Když zabrouzdáme k vašim trenérským začátkům, jaké jsou? Absolvoval jste nějaký trenérský kurz už během aktivní kariéry?

Během ní jsem žádný kurz nedělal. Po skončené sezóně v Hradci Králové jsem si začal dělat licenci B. Zpočátku mi studium přerušila pandemie, ale letos jsem si ji dodělal a čekám jen na potvrzení.

Co první krůčky po praktické stránce, najde se něco, co vás u dětí překvapilo?
Na tréninky jsem chodil se svými syny, takže postupem času vidím, co dětí umí a co jim naopak dělá problém. Víceméně mě nic nepřekvapilo. Nejvíce jsem se pravděpodobně bál, abych nesuploval roli vychovatele, ale naštěstí mám v Příbrami skvělé hodné kluky.

Zmínil jste své syny, půjdou ve stopách svého otce?
Starší Adam dlouho kombinoval hokej s fotbalem, ale bohužel ze zdravotních důvodů musel fotbal vynechat, takže se teď plně věnuje hokeji. Jak Adam dělal dva sporty, tak měl poměrně velký tréninkový deficit, ale teď už kluky v Příbrami dohnal a pořád se zlepšuje, což mi dělá největší radost. Mladší Maty je odmalička do hokeje opravdu zapálený. Musím přiznat, že je trošičku přidrzlý, ale to je pro hokej jedině dobře (usmívá se).

Příbramský hokej mají na starost významná jména jako například Jan Tlačil, Pavel Marek nebo třeba vy. Jaká je ambice vašeho klubu?
Myslím si, že ti, kdo jsou v Příbrami u hokeje, tak mají zájem o to, aby se to hlavně dělalo dobře. Zatím bych řekl, že tomu tak je. Samozřejmě záleží hodně na financích, což se taky celkem daří. Jsou zde velmi zapálení lidé, takže doufám, že hokej dostaneme na co nejvyšší úroveň. Ale je to otázka času. Před zhruba čtyřmi lety to v Příbrami s hokejem nevypadalo úplně dobře, ale teď se to dost zvedá. Měla by tomu pomoci i spolupráce s Hradcem a Kolínem.